Zásady ochrany osobních údajů

Otočil jsem se ve vzduchu a naplocho sebou praštil o chodník. Kostky se tradičně rozlétly do stran. Prakticky přímo před sebou - jen přes ulici - jsem měl honosnou starou vysokou budovu se zlatým nápisem NEW HILTON. Svítila jako před slavností, na jemňoučkých trávnících vedle lesklého proskleného vchodu tančily dva barevné vodotrysky a měl jsem pocit, že slyším smyčcovou hudbu. Nebýt kulometných hnízd z pytlů s pískem, myslel bych si, že mne právě zasáhla palice. Tak jsem nakonec správně, odrazil jsem se od chodníku přesně tom posledním okamžiku, než se na mě skácela zeď. Přeskočil jsem landrover zaparkovaný u obrubníku a vlna suti mne spolu s ním posunula o dobrých deset metrů. Bohužel, vzhledem ke kulometným hnízdům jsem se kryl na špatné straně. Dobrá zpráva byla, že jezdec čnící z rozvalin se zastavil v půli kroku. Bratři asi nechtěli, aby jim zrekultivoval i hotel.